Něco končí...

...a něco začíná. Doufejme. Ačkoli byl můj tchán dlouho nemocný a v poslední době se na něm nemoc podepsala i vizuelně, na smrt se zkrátka připravit nedá. Tisíckrát si můžete říkat, že pro něj byla vysvobozením, že se netrápil. 

Dnešek byl jedním z nejhorších dnů v životě mého Muže. A mně nezbylo nic jiného, než stát mu po boku a říkat, že jednou, jednou to všechno přebolí. Že to nebude hned. Ale časem si na taťku vzpomene s úsměvem. Promíseným s bolestí, protože chybět mu bude vždycky, ale ta bolest už nebude palčivá. 

Odpočívej v pokoji, táto, budiž Ti země lehká.

Každý den říkejte svým blízkým, jak je máte rádi a jak si jich vážíte. Protože nikdy nevíte dne ani hodiny. Abyste jednou nemuseli litovat toho, že jste to neřekli včas.

Třešně

Třešním se na naší zahrádce moc nedaří, zkoušela je tu mít už babička, ale vždycky nám stromečky zašly. Takže jsme odkázáni buď na nákup, nebo, jako v tomto případě, na tetu. A ta nezklame. 😇 Dovezla obrovskou mísu třešínek, které jsme si s mamkou rozdělily. A já udělala domácí džem, snad bude dětičkám chutnat. 😍

Z plného hrnce zbyly tři pidi skleničky. 😅

A krapítek k okamžité konzumaci. Mně tedy moc chutná. :-)

Ještě ten samý večer, poté co Princezna usnula, jsem udělala jahodovou marmeládu. Na tu bylo pár jahod ze zahrádky, neboť se nám pokazilo auto a není jak se dostat na samosběr. A nakonec jí bylo víc než třešňové. Z jahůdek totiž není tolik odpadu jako z třešní.

Jistě jste si všimli mého hrnce. Je ještě po mamce, z její svatební výbavy, je tedy starší než já, ale funguje výtečně i na indukci. Něco na tom, že se kdysi vyrábělo kvalitněji, bude. 😏

Mějte pohodové dny.

Co po jméně?

"Co růží zvou i zváno jinak vonělo by stejně."

William Shakespeare

 

Mám starou zahrádku, kterou dávám postupně do kupy. Musím říct, že to dá pořádně zabrat, zvlášť když je na to ženská prakticky sama. Dělám skoro všechno, skoro všechno umím, někdy je to ovšem z nouze ctnost. 

Bílé růžičky jsme sázely s mamkou, ale jednu mám ještě po babičce a tu Vám brzy nafotím samostatně. Letos kvete nádherně.

 

Ve zdraví přežijte horké červnové dny.

 

Můj táta Josef Lada

Mám spoustu koníčků, většina z nich však šla stranou, protože je nějak nezvládám. Nechci říct nestíhám, to by nebyla pravda, čas by se i našel, občas, ovšem s energií je to horší. Když obě Prťata usnou mívám tendenci si sednout a tupě civět. Bohužel, ani čtení, které normálně patří k mým vášním, mě neláká.

Recenzi, jenž Vám přináším, mám napsanou poměrně dlouho, tuto podobu však dostala až nedávno. Snad Vás nalákám. 😊

Jeho obrázky dýchají životem. Krásnou idylou dávno zapomenutého dětství. A každý je zná. Ladovy kresby jsou součástí našeho kulturního dědictví.

Ale jaký byl Josef Lada? Jak na něj vzpomínají jeho nejbližší? To vám v knize Můj táta Josef Lada řekne osoba nejpovolanější – jeho dcera Alena. Pokračovatelka rodinné tradice s něhou, úsměvem a s trochou bolesti vzpomíná na svého tátu v poměrně útlé knížečce. Těžko vyjádřit, co vše pro ni znamenal na pouhých 165 stránkách, ale láska a úcta se jako červená nit vinou každou řádkou. Nezastupitelnou součást Ladova života tvořili přátelé, proto je jim věnována celá kapitola, v níž jsou citovány nejrůznější vzpomínky, úryvky děl, přáníček k narozeninám apod.

Nejsilněji však na mě zapůsobila část Malíř a spisovatel, především však  člověk. Málokdo z nás asi tuší, že Josef Lada viděl pouze na jedno oko, že byl vyučeným malířem pokojů a že dcery měl vlastně dvě. Mladší, Evička, zahynula v roce 1945 po bombardování Prahy. Stesk a smutek mu zůstaly vryty v srdci po celý zbytek života, ale nikdy nezahořkl.

V době oslavných memoárů, které zemřelou osobnost prakticky zbožšťují, je láskyplný pohled na tatínka světlou výjimkou, který rozhodně stojí za povšimnutí.

Vydal Knižní klub v roce 2016.

Bezová šťáva

Přišlo období, kdy se uplatní všechny nasyslené zásoby skleniček a lahví - šťávování, kompotování, zavařeninování a další. Už dlouho mě láká pampeliškový med, jenže s prťatama jsem se nedostala nikam, kde by pampelišky byly čisťounké a ne jako od našich tří pejsků. 😝

Takže jako vždy začínám bezem a bezovou šťávou.

A jelikož si Manžel přečetl, že bezinková šťáva je dobrá na dnu, na níž má už velmi silný náběh, tak už je zaděláno na další dávku. 😉

Také bezinkujete? Pokud ne, rozhodně zkuste, neprohloupíte.