...a něco začíná. Doufejme. Ačkoli byl můj tchán dlouho nemocný a v poslední době se na něm nemoc podepsala i vizuelně, na smrt se zkrátka připravit nedá. Tisíckrát si můžete říkat, že pro něj byla vysvobozením, že se netrápil.
Dnešek byl jedním z nejhorších dnů v životě mého Muže. A mně nezbylo nic jiného, než stát mu po boku a říkat, že jednou, jednou to všechno přebolí. Že to nebude hned. Ale časem si na taťku vzpomene s úsměvem. Promíseným s bolestí, protože chybět mu bude vždycky, ale ta bolest už nebude palčivá.
Odpočívej v pokoji, táto, budiž Ti země lehká.
Každý den říkejte svým blízkým, jak je máte rádi a jak si jich vážíte. Protože nikdy nevíte dne ani hodiny. Abyste jednou nemuseli litovat toho, že jste to neřekli včas.
Žádné komentáře:
Okomentovat