... o počítač, samozřejmě. 😇 Manželovi se porouchalo napájení notebooku a vzhledem k tomu, že je závislý na sledování všech možných seriálů a filmů, když stojí v kuchyni a letákuje, zabavil mi můj. Stejně prý všechno provozuju na mobilu. Což má sice pravdu, ale článek nenapíšu, to mě nebaví ťukat do klávesnice, dokud nedojedu na požadované písmenko. 😊 Dnes jsem tedy využila situace, kdy odkvačil do práce, obě děti jsem uložila k polednímu spánku a jdu se pochlubit.
Čím? Nejnovějšími mazlíky, které, až je dám do kupy, ozdobí naši zahradu. Od Tchýňky dostávám každoročně korunky k svátku, abych si koupila něco, co mi udělá radost. Málokdy to splním, buď penízky padnou do domácnosti, nebo je použiju pro děti. Protože co si budeme nalhávat dvě malé děti a závratná suma rodičovského příspěvku nejdou moc dohromady. S korunkami kapku bojujeme. Ale o tom jindy, pokud seberu odvahu přiznat se. 😏
Mamka zabrousila do našeho oblíbeného bazaru, a když přišla domu, referovala, co tam objevila. Poté, co jsem slyšela o loukoťovém kole za stovku, bylo rozhodnuto. Uprosila jsem Manžela, dali jsme děti babičce na hlídání a jeli. Krom kola jsem ukořistila nefunkční máselnici a starý dřevěný sud. Všechno za pětistovku, uznejte, to jsem tam nemohla nechat. 😀
Co však bylo nejhorší? Pán tam měl truhlu. Takovou tu klasickou, starou odrbanou, kterou si pamatuju z chalupy od prababičky, která v ní mívala zrní pro slepice. A strejda je všechny tři kdysi jako nepotřebné krámy spálil.
Co já bych za ni dala!
Vrtala mi v hlavě celý den, až jsem zvážila všechna pro a proti a pánovi volala, ať mi ji schová, že si Manžel pro ni přijede. Nadšený tedy nebyl, to v žádném případě, ale měl dost rozumu, aby neprotestoval. 😆 A tak holka čeká v garáži, až přijde její čas. Doufám, že to půjde jak si představuju, abych ji mohla nastěhovat do bytu. Ale i v pergole by byla pěkná, kdyby bylo nejhůř, co říkáte?
Užívejte klidných podzimních dní a já se zase ozvu, až ukořistím počítač. 😋
