V současné době dumám, jestli pro mě podobná technologie má smysl. Přestože mám spoustu zájmů a koníčků, na většinu z nich nemám čas. A bohužel, jedna z věcí, které neumím, je fotit. Tudíž jsem se rozhodla že tahle stránka bude víc psací než fotící, ne že by fotky nebyly vůbec, ale některé budou ilustrační a další velmi neumělecké. 😃
Momentálně procházím dost složitým obdobím. Člověk, kterému jsem věřila, mě a naše děti neskutečně podrazil a ohrozil. Ano, snaží se to napravit, svůj malér úspěšně látá, ale ve mně něco umřelo. Důvěra. Úcta. To všechno je pryč a po mě je to možná horší, než kdybych ho přestala mít ráda. To mám. Ale nedokážu si ho vážit, nevěřím mu ani nos mezi očima. Jak věřit člověku, který všude hlásá, že miluje vás i děti a přitom zadluží celou rodinu tak, že nám málem berou střech nad hlavou? Peníze utratil Bůh ví za co. Ani se neptám. To pro mě nemá význam. Já vím, že je musím zaplatit a že ho musím pohlídat, aby platil. Což sám nezvládne.
Takže jsem se ocitla v pasti, ve vězení, z něhož není úniku. A čím víc jsem s ním, tím víc vím, že chci uniknout. Nenašel v sobě ani kousek pokory, ani kousek vděku, chová se, jak kdyby se nic nestalo. A ke mně se chová jako k onuci. A já NECHCI, aby děti vyrůstaly v takovém ovzduší. V pocitu, že maminka, která dělá úplně všechno, je vlastně líná neschopná nicka, která nic nedělá. Tenhle model si přinesl z domova, jenže já v tom nehodlám vychovávat i naše děti. Už ne, kalich přetekl.
Žádné komentáře:
Okomentovat